Nadechnutí v karanténě

Je tu nový audioblog. Tentokrát je to vydechnutí z našich víc jak dvou týdnů v garsonkové karanténě.
A taky trochu nádech něčeho nového.

 

  • Život zkoncentrovaný do snahy přežít.
  • Proč je fajn být v Česku, a ne v Indonésii? Nikoho tu nezajímám.
  • Výzvy současné situace: Vidět důsledky vlastních činů a slov a mít možnost zamést před vlastním prahem. A vidět vše v procesu proměny, která je základní konstantou našich životů. Naučím se to?

Měla bych se asi dřív naučit mluvit méně od podlahy, ujela mi dvě slova na sr…, tak mě prosím omluvte.

A ještě tu mám něco. Občas se dostanu ven na delší chvíli. To pak sedím u potůčku, tam, co rostou sněženky, a jen čučím do fantastického proudu vody. Je to opravdická krása. Tak jsem si nahrála jeho zvuk, třeba potěší i vás.

 

(Audioblog jsem začala nahrávat v době, kdy jsem měla plné ruce práce s malou Ayunkou a neměla čas na psaní článků, přesto mě napadaly věci, které jsem chtěla zformulovat. Všechny dosavadní audioblogy jsou tady. Chci jen dodat, že to po sobě od publikování většinou neposlouchám, jsou to jen aktuální nápady v momentě, kdy jsem sama a chce se mi se z něčeho vykecat.)

Míša Tomanová
Propojuji kultury, českou a indonéskou. Indonésie naplňuje mou duši radostí a koluje i v žilách mých dětí. Mám ji denně doma na talíři (můj milý je kuchař z Bali). Ze srdce ráda o Indonésii vyprávím lidem (na přednáškách i na cestách). Z Indonésie vozím krásné tradiční látky BATIK a učím lidi, jak si z jednoho kusu uvázat třeba kalhoty. Můj příběh